Po probdělé bouřkové noci vstávat nechci. Musíme! Na Kozodoj razíme. Uklízíme, snídáme, koblížky si dáváme. Řidič autobusu, tentokrát 🙁 říká: „Nevíte, kam vás mám dát?“ Vešli jsme se kruci(nky), ale jsou z nás sardinky. Už ve Staré Roli nohy nás bolí. Hnedka po ránu, vidíme vodní elektrárnu. Cestou za zvířaty zachraňujeme pod našimi kroky skokana skřehotávého zrovna dorostlého. Míří k vodě! Nešlap na ně! Dáme si je do dlaně 🙂 V osvěžovně u zvířatek začne pršet, tak je zmatek. Včera vedro k padnutí, dnes máme špatné obutí. Oblečení též nic moc, pláštěnky jdou na pomoc. Kozodojem projdeme, přes Novou Roli se vracíme. Božičanské sádky míjíme, domů se těšíme. Bílá voda je dost bílá, zvonička to zakončila.
