To, že je Michalka velice šikovná, kreativní a výtvarně nadaná jsem si všimla ihned po příchodu do 1. třídy. Přiblžně v pololetí 4. ročníku jsme se dohodly, že jí uspořádám výstavu z děl, která tvořila nejen ve škole, ale i doma. Při této příležitosti s ní spolužáci vedli rozhovory, kde jsme se dozvěděli spoustu informací o její tvorbě.
Střípky z rozhovorů:
„Na který obrázek jste nejvíc pyšná?“ – „Na čerta. Ten mě vystihuje nejvíce, to jsem já.“
„Na který nejméně?“ – „Na kytku, testovala jsem si nové vodovky a moc mi to nešlo.“
„Které dílo Vám zabralo nejvíc času?“ – „Aktovka, asi jeden a půl hodiny:“
„Co Vás přivedlo k tvorbě?“ – „Když jsem chodila do školky, děti se mi posmívaly, že mám šikmé oči a jinou barvu pleti. Nelíbilo se mi to a byla jsem z toho smutná, tak jsem si začala kreslit, to mi pomáhalo na to nemyslet.“
„Kdy tvoříte nejčastěji? Kde berete inspiraci?“ – „Když se nudím, tak přemýšlím a většinou dostanu nápad, tak si hned vezmu tužku, papír a hned si to načrtnu. Někdy i v hodině u předmětů, které mě moc nebaví.“
„Jaké máte plány do budoucna?“ – „Líbilo by se mi i nadále se věnovat malování, zkoušet nové techniky a vystavovat. Mým snem je být malířka, ale nevím, zda to dokážu.“
Milá Michalko,
nevzdávej se svých snů, kvůli tlaku ostatních lidí. Svět je plný kopií, ale jen originály píšou historii tím, že naplní své sny. Držím(e) Ti pěsti, ať se Ti v životě splní všechna přání. Buď šťastným originálem 🙂
E.S:
